Představujeme další sérii s dívčí hrdinkou v hlavní roli. Tentokrát se ze školních lavic přesuneme do srdce zoologického parku. Celý příběh se totiž odehrává v jednom zapomenutém zooparku, kterému hrozí zavření.

Beatles fetovali, pili a pohoršovali. Měli kontroverzní vyjadřování i svérázné vystupování. Způsobili šílenství. Celosvětové. V časech největší koncertní slávy musely desítky zemdlených mladých dam odvážet ze stadionů sanitky. „Brouci“ měli zkrátka jiný přístup k životu. Otevřený a vnímavý, ale i s patřičnou dávkou rockové arogance. Někteří členové se navzdory tomu stali vlajkonoši v boji proti americké intervenci ve Vietnamu, či jiným způsobem kritizovali násilnou politiku společenských elit. Při tom všem byli zejména sakra dobří hudebníci a při analýze jejich skladeb nelze nejít do hloubky. Právě o tom je naše nová kniha.

Čau, já jsem Líza. Jsem FAKT RÁDA, že o mně a mých kamarádech vyšly v češtině už čtyři knížky. Říkají mi krutopřísná – asi proto, že jsem se vypořádala s mimozemšťany, špióny, krysími upíry i démony v jídelně. Ale sama bych to nezvládla. Přidáš se do naší party? Následuj mě do Doupěte!

Dnes to budou tři týdny, co se mi splnil sen. Nejen, že jsem dostala svou první práci, ale začala jsem přímo v knižním nakladatelství. Není to celé jen o knihách, jak byste si možná mohli myslet; ty jsou až výsledným produktem. Ráda bych vás proto seznámila s naší prací podrobněji. A začnu u sebe – na recepci.

Knižní svátek se rozhodl pro velký krok – na dva dny se zabydlí v Plzni! Svátku všech knihomolů, příběhomilů a knižních fanatiků už prostě nestačí jaro v pražských Holešovicích. Tentokrát si zabere celé DEPO2015 a my tam samozřejmě vyrazíme taky.

„Zeptejte se desítky cyklistů na jejich nejsilnější vzpomínku z cest a dostanete více než desítku odpovědí. Pro některé je cyklistika čistě jen únikem z reality, nepředstavuje pro ně nic jiného než namazat si pár chlebů a s větrem v zádech se vydat směrem ke svému cíli. Jiní zašli o kousek dál a s GPS navigací v ruce si troufli do divočiny Patagonie či Himálaje, kupředu je nepohánělo nic jiného než jejich nohy a touha podívat se, co je za další zatáčkou.“

Zdá se, že neustále se měnícímu koloběhu dějin padlo za oběť už i to, co snad nejvíc definuje dětství mnohých z nás. Pohádky. Co si ještě donedávna drželo osobité zákonitosti a tradiční strukturu danou folklorem i jakousi metafyzickou lidovou slovesností, začíná s různými proměnami podléhat trendům, které si vyžaduje stále pragmatičtější doba.

Doba, v níž by se 40,5 % mladých lidí raději vzdalo vidění na jedno oko než internetu. Zdá se vám to povědomé, nebo spíše šílené? Volte to první. To je dnešní doba. Na tuto otázku totiž odpovídali mladí v roce 2016 společnosti AT&T v rámci průzkumu a výsledek byl přesně takový, kolik hlásá první věta tohoto odstavce.

Možná jste nedávno už zahlédli moje uši na poli. Nebo můj huňatý ocásek, když jsem běžel směrem k lesu. Pomalu přichází jaro a to já mám strašně rád, protože:

1. Vyrůstá nová, čerstvá tráva a ta má opravdu hrozně sladké špičky, to mi chutná!
2. Máme víc času na hopkání, dny jsou totiž delší, svítí víc slunce.

Ale teď bych vám rád v roli knižního recenzisty pověděl, co jsme si nedávno na výročním králičím Hopfestu říkali v rámci knižní stage. Tu tam totiž vedu já a letos jsem tam vybíral opravdu zajímavé jarní tituly, obzvlášť takhle před Velikonocemi.