K čemu je nám Valentýn?

     

    Jak se to teda má s tím šťastně-nešťastným Valentýnem? Mnoho lidí dodnes tvrdí, že jde o vykonstruovaný, nafouknutý svátek, který k nám přišel odkudsi ze západu za účelem podpoření prodeje bonboniér a všelijakých jiných růžovoučkých, srdíčkových kýčů. Vskutku, korporace se chytí každé příležitosti a reklamní byznys je zodpovědný za komerční rozměr tohoto svátku. Pod nánosem těchto globálních významových vrstev je však příběh, legenda o hrdinném světci, který zahynul mučednickou smrtí dávno před expanzí nadnárodních korporací.

    Valentin byl skutečný člověk – křesťanský kněz a lékař žijící v Římě někdy v časech císaře Claudia II., tedy v druhé polovině třetího století, když byli křesťané kruté pronásledování. Císař nechal Valentina uvěznit, protože tajně oddával zamilované páry. Bojechtivý vládce byl totiž přesvědčený, že svazky jeho vojákům neprospívají a ženatý voják péčí o rodinu oslabuje svou bojeschopnost, neohroženost a oddanost.

    Legenda pokračuje a praví se v ní, že Valentin ve vězení léčil nemocné. Před svým stětím, 14. února 269, dokonce navrátil zrak a sluch dceři jednoho ze svých věznitelů. Rodina děvčete se následně, přesvědčena o Kristově moci, nechala pokřtít a Valentin se údajně do děvčete zamiloval. Před smrtí jí poslal dopis s nápisem „od tvého Valentina“. Tady asi někde se datuje populární zvyk vyrábění a posílání ostýchavých vyjádření lásky – valentýnek. Pamatuji si, jak nás na základní škole nutili první únorový týden vystřihovat srdíčka z růžového papíru. My chlapci jsme to nenáviděli, děvčata byla zas nadšená.

    Pragmatická láska

    Celou pravdu o Valentinově životě se už asi nedozvíme, důležitější je spíš symbolická hodnota legendárního svátku a to, co si v tento den vlastně připomínáme. Při každodenním shonu se jakékoliv vyjadřování náklonnosti či lásky, navíc příliš zjevné, stává nadstandardní záležitostí. Nakonec, jak tvrdí slovinský filozof Slavoj Žižek v jednom ze svých videí, lidé zapomínají, jaké to je, bezhlavě se zamilovat. V kurzu je spíš jakási kovová, studená láska – taková, co je praktická a pragmatická.

    https://www.youtube.com/watch?v=OabTK7y7d6E

    Suma sumárum, v tento den by nemělo jít o to, kdo zůstane doma sám, a kdo ne, ani o materiální orgie, které jsou lidé uvyklí v obchodech rozpoutat. Náklonnost lze vyjádřit i jinak. Možná se stačí usmát na prodavačku, vynechat trapnou konverzaci o počasí a zeptat se souseda ve výtahu na něco neobvyklého, můžeme vyhrabat a odpustit staré spory, napsat dávnému kamarádovi. Vždyť jak nám připomíná smutný text básníka: „Vztahy mrznou, a potom nás to mrzí.“ Mějme se zkrátka jeden den roku trošku raději než obyčejně. A snažme se pak tento standard udržet celý rok.

    Malinko vám s tím můžou pomoct i láskyplné knížky z naší speciálně vytvořené kategorie – Valentýnská akce.

    Zdroj obrázku: http://www.kkvys.cz

    Další články

    nahoru