Knižní veletrh ve Frankfurtu. Událost podzimu v nakladatelském světě

     

    Na přelomu září a října to začíná v oddělení nákupu práv v nakladatelství bzučet – šustí stránky katalogů, posílají se e-maily na různé světové strany, kontrolují se prodeje knižních řad, zkrátka začínají přípravy na největší událost podzimu nebo možná i celého nakladatelského roku: knižní veletrh ve Frankfurtu.

    Od roku 1992 nebyl rok, kdy by se naše nakladatelství neúčastnilo. Řeč je o největším knižním veletrhu na světě, který se koná vždy začátkem října ve Frankfurtu. Velkolepost veletrhu se dá jen těžko vyjádřit. Já o něm slýchávala od rodičů od dětství; krásné výstavní stánky zahraničních nakladatelů – někteří to prý pojímali tak megalomansky, že si do stánku umístili nejnovější model auta „jen proto“, že jim právě vycházela encyklopedie o značce BMW. Zkrátka na náklady se při prezentaci nehledí.

    Když jsem začala zhruba před třemi lety jezdit na zahraniční knižní veletrhy i já, pochopila jsem, o čem to je. Rozhodně nejde o čtení knih nad právě uvařeným cappuccinem a rozjímání o hlavním hrdinovi a několika vrstvách příběhu. Ne ne ne. Od začátku až do konce je knižní veletrh jeden velký úprk. Aspoň tedy pro nás. Všechno začíná pečlivě naplánovaným harmonogramem schůzek. Celý veletrh si rozdělíme na půlhodiny; jedna půlhodina znamená jednu schůzku s jedním nakladatelstvím. Na veletrhu se setkáváme se zahraničními obchodními partnery a ti nám ukazují, jaké nové knihy za půlrok, co jsme se neviděli, zhotovili. My se rozhodujeme, zda by toto téma či koncept mohlo mít na českém a slovenském trhu úspěch. A tak během jedné schůzky vidíme někdy i několik desítek knih. Jejich potenciál je potřeba odhadovat rychle a pokud možno si z toho i něco zapamatovat. Schůzka končí a my běžíme na další – výstavních hal je několik, dokonce mezi nimi jezdí mikrobus, takže plánování harmonogramu schůzek je opravdu klíčová činnost.

    Na konci veletrhu se mi většinou všechno smíchá do jedné velké knihy a já se snažím si vybavit, co mě nejvíc zaujalo. Nemůžeme o tom přemýšlet podle sebe a svého vkusu – důležité je vybrat takové knihy, které budou vaše děti natolik milovat, že s nimi budou usínat. Nebo si je budou pamatovat v dospělosti. A toto odhadnout je mnohdy nadlidský úkol. Ale snažíme se.

    Napsala Bára Svojtková

    Foto: SITA, Mirka Svojtková

    Další články

    nahoru