První týdny na recepci: pošta, telefony, knihy a zase knihy

    Dnes to budou tři týdny, co se mi splnil sen. Nejen, že jsem dostala svou první práci, ale začala jsem přímo v knižním nakladatelství. Není to celé jen o knihách, jak byste si možná mohli myslet; ty jsou až výsledným produktem. Ráda bych vás proto seznámila s naší prací podrobněji. A začnu u sebe – na recepci.

    Součástí mého dne jste právě vy, naši milí zákazníci. Pokud k nám zavítáte pro vyzvednutí objednávky nebo se jen tak pokochat knihami, seznámíte se právě s recepcí. Tady máme obchod, kde si můžete vybrat a zakoupit naše knihy. Mám na ně výhled celý den, a přesto mě snad nikdy neomrzí.

    Další z mých každodenních povinností je přijímání pošty a její odesílání. Nejradši rozbaluji zásilky, kde najdu vzorky, tedy knihy od zahraničních nakladatelů, o kterých uvažujeme, zda je vydáme také v češtině.

     

    Plotry a signály

    Mezi mé druhé nejoblíbenější patří zásilky se signálními výtisky a plotry. Signál je první finální výtisk, který přichází z tiskárny, aby byl v redakci naposledy zkontrolován před vydáním. Plotr je naopak první náhled, který toho kromě obsahu nemá s finální podobou knihy mnoho společného.

    Líbí se mi možnost sledovat celý proces: co vše musí proběhnout, než kniha dojde do finální podoby a dostane se do prodeje.

     

    Zapeklité telefony

    No a pak jsou tu telefony… Ty jsou záludné, nikdy totiž nevím, s jakým dotazem člověk na druhém konci přijde. Většinou jsou to jednoduché dotazy na otevírací dobu, možnosti vyzvednutí objednávky, dotisky oblíbených knih nebo žádosti o přepojení na jiného kolegu.

    Někdy jsou ale dotazy složitější, a čím déle osoba na drátu rozmlouvá, tím je má nervozita vyšší. Přece jen tu nejsem dlouho a nevím, zda budu umět poradit. Ještěže jsou tu zkušenější kolegové.

     

    „Dobrý den, nakladatelství Svojtka.“

    Druhá zapeklitost telefonů spočívá v různých vyzváněních. Jeden typ je, když volá kolega, a druhý pro hovory „z venku“. Jenže znějí skoro stejně! V prvních vteřinách telefon hypnotizuji jako had kořist a přemítám, kdo volá. Když konečně sluchátko zvednu, zpravidla zpanikařím a zahlásím bezpečné: „Dobrý den, nakladatelství Svojtka.“ Buď se trefím, anebo mají kolegové pochopení. Trapná situace nastává, když se ozve pobavený hlas majitele, pana Svojtky: „Dobrý den, Aleno.“ To bych nejradši zalezla pod koberec. Ale já těm telefonům přijdu na kloub!

    Příště se můžete těšit na další dobrodružství čerstvé recepční v nakladatelství.

    Napsala Alena Vocelková

    Další články

    nahoru