Šest otázek pro naše redaktory

    U nás v nakladatelství máme dva interní redaktory, Pavlínu a Lukáše, kteří jsou zodpovědní za jazykovou a v případě encyklopedií i faktickou správnost našich knížek. V tirážích jejich jména najdete za údajem „odpovědný redaktor“. Odpovědi na následující otázky vám trochu přiblíží, co všechno má nakladatelský redaktor u Svojtky na starost.

                                 

    Když jste nastoupili, co vás na vaší práci nejvíce překvapilo?

    L: Různorodost informací, které musím zjistit, vstřebat a nakonec zpracovat do dětské knížky tak, aby to bylo pro malé čtenáře srozumitelné. Témat našich knih je mnoho, a tak se nemůžu spolehnout jen na to, co vím, ale musím dohledávat nebo konzultovat s odbornými zdroji.

    P: Překvapilo mě, jak různorodé knihy mohou vznikat – obrázková leporela s otočnými kolečky, encyklopedie s odklápěcími okénky, pohádkové knížky s výřezy, pracovní sešity se samolepkami. Dokonce máme i knihy s prstovými maňásky! Je to báječné, díky tomu je i naše práce různorodá.

    V čem spočívá vaše práce na typické knížce od Svojtky, například takové s odklápěcími okénky?

    P: Odklápěcí okénka jsou specifická v tom, že při korektuře je třeba hlídat, aby se správný text objevil pod správným okénkem, nebyl vzhůru nohama a taky aby se tam vešel.

    L: Přesně tak. Zní to triviálně, ale mnohdy máme na jednom listu vytištěná okénka z různých stran knihy, takže je to náročné na pozornost. Naštěstí na to nejsme sami a tyto věci s námi hlídá i náš kolega, technický redaktor Emil.

    Knížky od Svojtky se hodně liší rozsahem. Na leporelu typu MiniPEDIE se asi pracuje jinak než na průvodci Lonely Planet. Daří se vám přepínat mezi různými režimy?

    L: Edici Lonely Planet si řídí kolega Martin se svými externími redaktory, odborníky na průvodce. My „přepínáme“ spíš mezi leporely, encyklopediemi a dětskou beletrií. V malých knížkách je sice málo textu, o to víc je tam ale každá chyba vidět. Do delších knih se musíme ponořit a ruch z výroby odfiltrovat. Stává se mi, že na mě kolegové mluví, ale já je neslyším, protože mám sluchátka. A i když je sundám, stále jsem myslí třeba v takovém Dokonalíně.

    P: Někdy je náročné se „přepnout“. Jednotlivé knihy vyžadují různé přístupy. Okénkové encyklopedie pro děti od 7 let je třeba jinak stylizovat než převyprávěné klasické pohádky, jinak bude vypadat text v pracovním sešitě podle pedagogiky Montessori a třeba úplně jiné to bude v beletristické knížce.

    S kým nejvíce z vašich kolegů v nakladatelství spolupracujete?

    P: Jakožto redaktoři jsme součástí výroby, a tak spolupracujeme s celou výrobou. Dodáváme podklady na obálky, řešíme korektury se sazečkami, posíláme texty externím překladatelům, a když toho máme opravdu hodně a termíny jsou nebezpečně blízko, vypomůžou nám i externí redaktoři a korektoři. A samozřejmě se zodpovídáme našemu vedoucímu výroby Tondovi, který má pro nás vždy pochopení a rád nám s lecčím poradí.

    L: Ze svého místa mám krásný výhled na obálky, které zrovna připravuje grafik Ctirad. Toho naštěstí naše připomínky nepopouzejí, snad je za ně naopak spíš rád. Není to tak, že bychom měli jednu poradu týdně a pak pracovali každý ve své bublině. O knížkách spolu diskutujeme od začátku do konce.

    Na jakém typu knížek vás práce nejvíc baví?

    P: Já mám ráda knížky o přírodě, třeba Moje první kniha o přírodě má nádherné ilustrace, stejně vydařená je i trojice pracovních sešitů s názvem Můj sešit pozorování a aktivit. A samozřejmě beletrie. Sice jí nevydáváme v porovnání s jinými typy knih tolik, o to víc si práci na ní užívám.

    L: Já miluju veršovaná leporela a takové trochu ulítlé projekty, kde se dá kreativně vyřádit, např. sérii Krutopřísná Líza. Populárně naučné tituly jsou můj denní chleba, práce na příbězích je za odměnu. Mám z ní ale větší respekt.

    Na čem zajímavém právě pracujete, na co se můžeme těšit?

    L: Teď jsem dokončil Dobrodružství růžového opičáka Pipiho od Carla Collodiho, autora Pinocchia. Pipi je rošťák, něco jako Bart Simpson v růžovém opičím kožíšku, ale jeho příhody nejsou jen taškařice. Jako Pinocchio, i on odhaluje nešvary lidských povah a dotýká se dětských snů. Pokud vše půjde dobře, tento pozoruhodný příběh vyjde v květnu. Brzy mi začne práce na mém dosud největším projektu – steampunkové trilogii pro mládež Cogheart od Petera Bunzla. Už jen vymyslet v češtině chytlavý název bude oříšek.

    P: Právě procházím překlad knihy Chlapec, pták a truhlář od Matildy Woodsové. Je to první díl trilogie a jsem z knihy nadšená. Tématem a zpracováním trochu připomíná Malého prince. I tady je záhadný malý chlapec, který vstoupí do života osamělého truhláře, a jak to dopadne, to už si čtenáři musejí přečíst sami. Příběh se odehrává v malebném městečku u rozbouřeného pobřeží, kde ryby vylétávají z moře a „prší“ na pestrobarevné střechy ve městě. Kniha by měla vyjít začátkem léta.

    Další články

    nahoru